Například myši mají velmi vysokou mutační rychlost — až 796 změn ročně, a dožívají se pouze 3,7 roku. Oproti tomu lidé „nasbírají“ jen asi 47 změn ročně, což odpovídá průměrné délce života kolem 80 let. Tento vztah je tak přesvědčivý, že vědci uvažují o možnostech, jak u některých druhů tuto rychlost uměle zpomalit a tím prodloužit jejich život.
Velikost nehraje hlavní roli
Dlouho se věřilo, že větší zvířata (jako třeba sloni, velryby, želvy) žijí déle. Jenže to zdaleka není univerzální pravidlo. Například žirafy (24 let) a krtci druhu Heterocephalus glaber, známí jako holé krysy (25 let), mají podobnou délku života, přestože jejich velikost se dramaticky liší. Co je spojuje? Podobně nízká rychlost genetických změn — 99 u žiraf a 93 u krtků ročně. To dokazuje, že životnost není daná velikostí těla, ale stabilitou genetického materiálu.
Co to znamená pro budoucnost?
Zjištění o souvislosti mezi rychlostí genetických změn a délkou života mění pohled na stárnutí. Pokud se vědcům podaří porozumět tomu, jak mutační procesy zpomalit nebo jak zvýšit schopnost těla opravit poškozenou DNA, mohli bychom se jednou dočkat zásadního prodloužení lidského života a to bez ztráty jeho kvality. Nejde o nesmrtelnost, ale o možnost zdravě žít déle, oddálit nemoci stáří a přiblížit se přirozené dlouhověkosti, kterou naše genetika umožňuje.
Pokud jste se někdy ptali, proč lidé umírají většinou kolem osmdesátky, odpověď zní: protože právě tak dlouho našemu tělu trvá, než nasbírá tolik genetických změn, že se systém začne rozpadat. Biologicky jsme naprogramovaní na zhruba osm dekád – ne kvůli kalendáři, ale kvůli molekulám. A právě tyto molekuly nám dnes otevírají dveře k tomu, abychom tuto hranici v budoucnosti možná ještě posunuli.
