Emoce zabalené do nenápadných maličkostí z dětství
Zkuste si představit, že svému dítěti po letech předáte obálku s několika pečlivě vybranými „poklady“. Třeba vytištěnou fotografii z dne, kdy jste ho poprvé drželi v náručí. Nebo výstřižek z novin, který připomíná, co se dělo ve světě, když se narodilo. Možná i pokladní lístek z obchodu, kde jste tehdy nakoupili plenky a piškoty. Ano, obyčejná účtenka může jednou sloužit jako malý historický dokument. A kdo ví, kolik tehdy stálo mléko nebo benzín?
Emocionální hodnotu má i dětská kresba, první pokus o napsání vlastního jména, nebo karta poctivě nasbíraných samolepek z oblíbeného obchodu. Nejde o to vše archivovat jako muzejní exponáty. Jde o výběr. O jeden nebo dva kousky, které budou něčím výjimečné. Ne tím, že stály hodně peněz, ale tím, že zachycují kus života.
Předměty, které jednou pohladí duši
Nemusíte dítě zavazovat k tomu, aby si schované věci zamilovalo. Ale je pravděpodobné, že je jednou ocení. Ve chvíli, kdy samo bude stát na prahu dospělosti, při promoci, svatbě nebo když se mu narodí první dítě. Tyto momenty bývají ideální příležitostí k tomu, předat kousek historie – něčeho, co se netýká světa, ale rodiny.
„Tohle jsem ti napsala, když jsi měl tři roky. Měl jsi období, kdy jsi miloval bagry a nenáviděl zeleninu,“ můžete třeba říct při předání jednoho z výkresů. A hned bude jasné, že v krabici nejsou jen věci, ale skutečné vzpomínky.
Krásné vzpomínky nejen pro děti, ale i jejich rodiče
Nakonec to nejsou jen děti, kdo z takových pokladů může těžit. I rodiče si skrze tyto drobnosti připomenou období, které v každodenním shonu často zapadne. Schovat pár vybraných věcí může být jakousi formou sebevyjádření, osobního deníku, který neobsahuje slova, ale předměty. Připomene, jak rychle letí čas, ale i to, kolik lásky v těch letech bylo.
Vzpomínky nemusí být těžké, objemné ani početné. Stačí pár věcí s příběhem. Protože právě ty jednou ukážou, jak důležité bylo, že jste si všimli těch zdánlivě malých, obyčejných okamžiků.
