Zlatovláska mi zkazila život, říkala herečka
Zpráva o úmrtí Jorgy Kotrbové zasáhla filmové fanoušky i ty, kteří její herecké výkony oceňovali v době, kdy byla jednou z nejobsazovanějších tváří československé televize. Do povědomí diváků vstoupila už jako dospívající dívka ve filmu Trápení. Následovaly další role, komedie i dabing, ale nic pro ni nebylo tak zlomové jako Zlatovláska.
Tato pohádka z roku 1973 Jorze Kotrbové přinesla obrovskou slávu, ale zároveň jí uzavřela cestu k jiným rolím. Herečka to později popisovala velmi otevřeně, často až bolestně. Jednou pronesla slova, která se stala symbolem jejího vztahu k celému filmu: „Mně ten film zkazil život. Pro všechny už jsem navždy byla ta Zlatovláska.“ Pro diváky byla princeznou s dokonalým úsměvem, pro ni samotnou představovala role nálepku, které se nedokázala zbavit.
Úspěch ve Zlatovlásce brala jako břemeno
Jorga Kotrbová se netajila tím, že o pohádce Zlatovláska nechce ani slyšet. Vadilo jí, že ji veřejnost vnímá jen skrze jedinou roli, a že i po desetiletích jí ji lidé připomínali. Když Česká televize v roce 2025 uvedla novou verzi Zlatovlásky, rozhodla se zůstat doma.
„Do stejné vody dvakrát nevstoupíš. A já už u téhle nechci stát ani na břehu,“ vysvětlila poměrně jasně. Její odmítavý postoj nebyl výrazem hořkosti vůči filmu samotnému, ale spíše vyjádřením životní zkušenosti ženy, která si uvědomila, že úspěch může být někdy větším břemenem než neúspěch.
Její dabing Margaret z MASHe je nezapomenutelný
Přestože se jí nelíbilo, že ji lidé vnímají pouze jako Zlatovlásku, filmografie Jorgy Kotrbové byla mnohem bohatší. Objevila se v komedii Utrpení mladého Boháčka, v pohádce Honza málem králem či ve filmu Pátek není svátek. Její hlas si dodnes pamatují diváci seriálu MAS*H, kde dabovala Margaret „Šťabajznu“ Houlihan. Pracovala také na českých verzích francouzských filmů o Fantomasovi.
Na rozdíl od některých svých kolegyň se Jorga Kotrbová rozhodla v seniorském věku vzdálit od světel reflektorů úplně. V jednom z posledních vyjádření lidem připomněla, že nechce být dál považována za veřejnou osobnost. „Už dávno nejsem herečka. Jsem jen ženská, která chce ještě žít a užít si života bez cizích očí,“ pověděla na sklonku svého života. Na venkově, mezi koňmi a přírodou, našla prostředí, které jí poskytovalo svobodu a klid.
