Modroocí domorodci z Butonu jsou hříčkou přírody
Waardenburgův syndrom je vzácná genetická porucha, která se v běžné populaci vyskytuje zhruba u jednoho člověka z čtyřiceti dvou tisíc. Na Butonu se ale vzhledem k izolovanosti komunity a předávání genu z generace na generaci stal rozšířenější. Syndrom se může projevovat různě. Nejčastěji právě změnou barvy očí, bílými skvrnami ve vlasech, poruchou pigmentace kůže, někdy i ztrátou sluchu.
Zajímavé je, že zatímco jinde by se lidé s podobnou poruchou setkávali s nepochopením, zdejší komunita ji bere jako součást své identity. A modré oči, jakkoli jsou spojeny s genetickou odchylkou, jsou vnímány jako výjimečný dar.
Sociální sítě objevily jejich krásu
Fotografie dětí i dospělých s nápadně modrýma očima se začaly šířit internetem a sociálními sítěmi, mnohdy bez jakéhokoli kontextu. Záhadné pohledy vyvolávaly spekulace, zda nejde o fotomontáž nebo trik. Ve skutečnosti ale tyto snímky zachycují realitu, která na ostrově Buton nikoho nepřekvapí.
Lidé, kteří by jinde vzbuzovali pozornost pro svůj odlišný vzhled, zde žijí běžné životy. Někteří z nich se stali tváří různých vizuálních projektů nebo dokumentů, jiní si na nově nabytou „slávu“ teprve zvykají. Přesto se většina místních na svou výjimečnost dívá střízlivě. Jsou především součástí komunity, ne objektem senzace.
Příběh modrookých domorodců z Butonu je připomínkou, jak pestrá dokáže být lidská genetika a jak se někdy odlišnost může stát krásou. Waardenburgův syndrom, ač má své zdravotní aspekty, zde dává lidem jedinečný vzhled, který fascinuje svět. A možná právě díky tomu nás příroda učí, že krása nemusí mít žádná univerzální pravidla. Někdy totiž nejvíc okouzlí to, co vůbec nečekáme.
