Kdybyste hledali nejfotogeničtějšího obyvatele Austrálie, pravděpodobně byste skončili u quokky – malého vačnatce, který díky svému trvale „usměvavému“ výrazu dobývá sociální sítě. Tento klokan velikosti kočky žije převážně na izolovaných ostrovech západní Austrálie, především na Rottnestu, kam ročně proudí tisíce turistů právě kvůli focení s tímto roztomilým zvířetem. Ale nenechte se zmást. Quokka si v přírodě nehraje na influencera. Jeho život je plný rizik, nečekaných rozhodnutí a evolučně vypilovaných strategií přežití.
Děsivý pud sebezáchovy? Ne tak docela
Možná už jste slyšeli historku o tom, že quokky při útěku před predátory „házejí“ svá mláďata. Ač to zní jako internetový hoax, vědci potvrzují, že v jistém smyslu je to pravda.
„Vak samice je velmi svalnatý, takže ho může v případě stresu uvolnit. Mláďátko pak jednoduše vypadne na zem. Mládě pak vydává zvuky a hýbe se, čímž odvede pozornost predátora – a matka má šanci zmizet,“ vysvětluje profesor Matthew Hayward z australské University of Newcastle.
Nejde o žádné vědomé „odhození“, spíš o mechanismus, který umožňuje matce přežít a potenciálně se znovu rozmnožit. A jak potvrzuje i odborník na klokany Graeme Coulson, „jde o velmi specifickou strategii, kterou si mohou dovolit pouze vačnatci.“
Evoluce někdy upřednostňuje chladnou kalkulaci
Z lidského pohledu se může zdát, že jde o neodpustitelné zanedbání rodičovských povinností. Ale příroda nehraje podle našich pravidel. Samice quokky totiž investuje spoustu energie do svého vlastního přežití. Pokud by mládě zůstalo ve vaku a ona se nechala chytit, zemřely by obě.
Vzhledem k tomu, že quokka rodí jen jednou až dvakrát do roka a většinou jedno mládě, má každá další příležitost k rozmnožení obrovský význam pro zachování druhu.Podobnou taktiku jako klokani quokka používají i další vačnatci z rodu makropodů – například potoroo nebo boodie. Evoluce zkrátka někdy upřednostňuje chladnou kalkulaci před rodičovským hrdinstvím.
