Z biologického hlediska představuje husí kůže kontrakci drobných svalů u vlasových folikulů, která měla u našich dávných předků dva hlavní účely. Zahřát a odradit predátory. Srst se při tom vztyčila a tělo vypadalo větší. Dnes už tento efekt s našimi sotva znatelnými chloupky ztratil praktický význam, ale tato reakce nám zůstala.
V současné době pro nás není husí kůže pouze reakcí na chlad. Znáte ten pocit, když slyšíte nádherný hudbu, vidíte dojemnou scénu ve filmu, nebo vás něco vyděsí? To všechno jsou spouštěče toho, že vám naskočí husí kůže. Spouštěčem tohoto fascinujícího úkazu jsou zkrátka emoce jako strach, radost, smutek, ale i vzpomínky či intenzivní vůně.
A co je na tom nejlepší? Každý z nás reagujeme jinak. Někoho rozcitliví zvuk houslí, jiného první padající vločky sněhu. Husí kůže je tedy něco jako naše osobní mapa silných emocí.
Podle lidových pověr se u nás může husí kůže i tehdy, když na nás někdo intenzivně myslí. Prý to může být milovaná osoba, která nám tímto způsobem chce připomenout, že jsme v jejích myšlenkách.
Možná jste někdy pocítili jemný závan vzduchu, přestože jste byli doma a okna byla zavřená. Nebo jste zahlédli pavouka přesně v okamžiku, kdy jste přemýšleli o někom blízkém. Tyto drobné detaily prý mohou být našimi telepatickými spojeními s druhými lidmi.
