Pohřební služby patří mezi obory, které si mnoho lidí raději ani nepředstavuje. Přesto jde o profesi, bez které se společnost neobejde. Zaměstnanci pohřebních ústavů se denně setkávají s pozůstalými i velmi citlivými situacemi, které vyžadují velkou dávku empatie a psychické odolnosti. Právě o tom otevřeně mluví Hayleigh Davis, která na sociálních sítích sdílí videa ze své práce a odpovídá na otázky, které si lidé často kladou, ale málokdy se na ně odváží zeptat.
K práci jí stačil řidičský průkaz
Mnohé překvapilo, že cesta k této profesi nebyla nijak složitá. Hayleigh začínala v roce 2016 jako pracovnice pohřebních služeb a dnes se stará o přípravu těl před pohřby.Podle ní po ní při nástupu zaměstnavatel požadoval hlavně řidičský průkaz. „Neexistovalo žádné oficiální školení. Dostali jste brožuru a přečetli jste si ji. Většina učení ale probíhala přímo v praxi,“ popsala.
Zároveň přiznala, že úplné zaučení trvalo několik týdnů. Postupně se z nižší pozice vypracovala až k práci, díky které dnes vydělává kolem 45 tisíc liber ročně, tedy v přepočtu více než 100 tisíc korun měsíčně.
Lidé si myslí, že pracuje v kosmetickém průmyslu
Hayleigh zároveň přiznává, že její vzhled v lidech často vyvolává úplně jiné představy o tom, čím se živí. Kvůli výraznému líčení a upravenému vzhledu si mnozí myslí, že pracuje v kosmetickém nebo módním průmyslu. „Často mi říkají, že vypadám, jako bych pracovala v kosmetice. Když jim řeknu, že pracuji v pohřebnictví, většinou zůstanou úplně zmatení,“ popsala.
Podle ní lidi její profese překvapuje hlavně proto, že si pracovníky pohřebních služeb představují úplně jinak. „Když začnu mluvit o tom, co dělám, vždycky reagují stejně. Říkají, že by to do mě nikdy neřekli,“ dodala.
Na svém tiktokovém profilu Hayleigh vysvětluje různé procesy spojené s přípravou zesnulých na pohřeb nebo kremaci. Odpovídá například na otázky týkající se tetování po smrti nebo toho, co se děje s implantáty či umělými srdečními přístroji před kremací.
Velkou pozornost vzbudilo i video, ve kterém popsala, co se děje s člověkem, který zemře úplně sám, bez rodiny a blízkých. Podle ní se úřady nejprve snaží dohledat příbuzné nebo jinou kontaktní osobu, která by převzala organizaci pohřbu. Pokud se nikoho nepodaří najít, celý proces řeší stát.
Rodina si nejprve myslela, že si dělá legraci
Když Hayleigh o své nové práci řekla rodině, nesetkala se neprve s úplným pochopením. „Moje rodina si myslela, že si dělám srandu. Nechápali, proč bych něco takového chtěla dělat,“ přiznala. Naopak její přátelé ji podle jejích slov překvapivě podporovali a povzbuzovali. Dnes jsou na ni prý rodina i blízcí velmi pyšní.
Přestože Hayleigh vydělává opravdu vysoké částky, sama opakovaně zdůrazňuje, že nejde o práci pro každého. Denně se setkává se smutkem, ztrátou i emocemi pozůstalých. Mnozí tiktokoví sledující jí píší, že by takovou práci psychicky nezvládli ani za výrazně vyšší peníze. Jiní jí děkují za to, že otevřeně mluví o tématech, kterým se většina společnosti vyhýbá.
Příběh Hayleigh Davis ukazuje, že i práce, které společnost často přehlíží, mohou být velmi důležité a zároveň dobře finančně ohodnocené. Zároveň ale připomíná, že vysoký plat někdy vykupuje velká psychická zátěž. A právě proto jde o profesi, do které se většina lidí nikdy nepohrne.
