DNA, která vzdorovala času
Tým vědců z barcelonského výzkumného ústavu analyzoval vzorky krve, slin i tkání, které byly odebrány ještě před smrtí Marie Branyas. Srovnávali její genetický profil s DNA jiných dlouhověkých osob a zjistili, že některé genetické faktory ji chránily před nemocemi typickými pro vysoký věk, jako jsou srdeční choroby, cukrovka nebo demence. Navzdory tomu, že její buňky vykazovaly známky stárnutí, zůstávala fyzicky i mentálně ve velmi dobré kondici.
Důležitým zjištěním bylo, že její genetická výbava obsahovala kombinaci variant, které přirozeně zpomalovaly proces stárnutí. Vědci popsali, že její DNA měla nižší úroveň zánětů a epigenetické „vypínače genů“ fungovaly tak, že její biologický věk byl o více než dvacet let nižší, než ten skutečný.
https://www.instagram.com/p/C-5fEe0PPj1/
Její tajemství dlouhověkosti spočívalo i v životním stylu
Odborníci však upozorňují, že genetika byla jen částí tohoto příběhu. Maria Branyas celý život žila klidně, střídmě a řídila se zásadami středomořské kuchyně. Každý den začínala jogurtem, pila hodně vody, vyhýbala se alkoholu a nikdy příliš nejedla. Zároveň se udržovala duševně aktivní – četla, hrála na klavír, pěstovala květiny a pečovala o zvířata. Přestože zažila i bolestné ztráty, její pozitivní přístup a každodenní rituály se podle vědců mohly podílet na tom, že její organismus zůstal silný a odolný vůči stresu i nemocem.
Zajímavé je také složení jejího mikrobiomu. Analýzy potvrdily, že její střevní bakterie byly neobvykle vyvážené a zcela odpovídaly životnímu stylu člověka, který jí převážně čerstvou, rostlinnou stravu. To mohlo mít zásadní vliv na její imunitní systém i celkovou vitalitu.
Co příběh Marie Branyas z Katalánska znamená pro vědu?
Studie Marie Branyas se stala nejkomplexnějším výzkumem, jaký kdy byl u takzvaného superstovkáře proveden. Vědci se shodují, že díky ní získali nové poznatky o tom, že proces stárnutí není nevyhnutelně spojen s nemocemi. Zdravé stárnutí může být výsledkem kombinace genetických předpokladů, životního stylu a psychické rovnováhy.
Výsledky výzkumu mohou pomoci při vývoji nových strategií, jak zpomalit biologické stárnutí a prodloužit období aktivního života. Dlouhověkost tedy není pouze otázkou genů. Důležitou roli hraje i způsob života, vyrovnaná mysl a schopnost těšit se z maličkostí. I když věda dokáže odhalit část biologických souvislostí, to největší tajemství možná zůstává v jednoduchosti, tedy klidu, pravidelnosti a radosti z každého dne.
