Když dnes mícháme guacamole, málokdo si uvědomí, že avokádo má kořeny v době, kdy se po Americe procházeli mamuti a obří lenochodi. V tropických lesích západního Hondurasu v dnešní Latinské Americe totiž žili lidé, kteří s avokády neexperimentovali pro chuťové zážitky, ale pro přežití. Nové poznatky z archeologického výzkumu v oblasti El Gigante ukazují, že avokádo bylo součástí jejich jídelníčku už před 11 tisíci lety a cíleně ho pěstovali nejméně o 3,5 tisíce let později.
Pěstování avokáda předcházelo kukuřici
Ačkoliv jsme si zemědělskou revoluci ve Střední Americe dlouho spojovali hlavně s kukuřicí, nové archeologické důkazy přepisují dosavadní dějiny. Avokádo bylo pěstováno dříve než kukuřice, fazole nebo dýně. Lidé v oblasti El Gigante už měli zkušenosti se sázením, výběrem semen i cílenou péčí o rostliny, když se kukuřice teprve dostávala do jejich kulturního okruhu. Ukazuje se, že stromové hospodaření (obdoba dnešního lesního zemědělství) nebylo žádnou výjimkou, ale přirozeným vývojovým krokem směrem k trvalému osídlení.
Obyvatelé El Gigante nepěstovali avokáda na plantážích, jak je známe dnes. Spíše vylepšovali to, co jim nabízela příroda. Řídili růst divokých stromů, prořezávali větve a pečlivě vybírali semena z plodů s větší peckou a silnější slupkou. Archeologové pod vedením Heather B. Thakar z Texas A&M University a Amber VanDerwarker z UC Santa Barbara analyzovali více než 1700 zkamenělých pecek a slupkových fragmentů avokáda a dokázali, že tyto promyšlené zásahy vedly k postupné domestikaci druhu, který dnes plní pokladny supermarketů po celém světě.
Křehké poklady minulosti
Největším překvapením je samotné místo nálezu. Vlhké tropy obvykle organické pozůstatky nenechávají dlouho naživu, ale v případě El Gigante se díky příznivým podmínkám zachovaly tisíce rostlinných zbytků, které vědcům otevřely časové okno do dávných civilizačních strategií. Tato lokalita je dnes považována za jednu z nejvýznamnějších archeologických památek v celé Latinské Americe a aspiruje na zápis do světového dědictví UNESCO.
V době, kdy světová produkce avokáda spoléhá téměř výhradně na geneticky identický druh Hass, představují starověké varianty cenný genetický materiál pro budoucí odolné odrůdy. Odborníci upozorňují, že návrat k diverzitě z minulosti může pomoci čelit rizikům klimatické změny i rostoucí poptávky. Místo klonování se tak jako strategičtější ukazuje tradiční výběr semen – metoda, kterou původní obyvatelé Střední Ameriky ovládali před tisíciletími.
