Ve dvaceti letech tato dívka udělala zásadní krok. Rozloučila se s holítky a přestala se upravovat podle očekávání ostatních. Od té doby si nechává růst vousy, chlupy na nohách i v podpaží a mluví o tom naprosto otevřeně. Podle ní je to nejen osvobozující, ale i hluboce ženské.
Vousatá žena? Pro někoho extrém, pro ni realita
„Bylo to jako sundat z ramen kámen, který jsem tam nosila roky. Najednou jsem dýchala volněji, chodila vzpřímeněji. Cítila jsem se víc sama sebou než kdy předtím,“ říká dnes čtyřiadvacetiletá Bethany. První týdny po „vysvobození“ byly podle jejích slov náročné, protože pohledy okolí i komentáře na sociálních sítích bývaly zraňující. Ale s každým dalším dnem si byla jistější, že udělala správnou věc.
Ačkoliv ji lidé často konfrontují se slovy jako „nechutná“ nebo „neženská“, Bethany oponuje tím, že to, co je ženské, si definuje každá žena sama. Neholí se, protože nechce, ne protože by chtěla provokovat. Přesto uznává, že její vzhled vyvolává reakce, a tak se nebojí využít své image k otevření debat o těle, kráse a svobodě volby.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vousy ráda kombinuje se rtěnkou a krajkou
Bethany se dnes věnuje psaní, přednášení a vystupování v médiích jako zastánkyně tělesné autonomie. Působí jako performerka a mluvčí různých aktivistických skupin, které podporují rozmanitost v ženském vzhledu. Nevidí důvod, proč by měl být vous synonymem výhradně mužství. „Není to tak, že bych se nesnažila být krásná. Jen mám jinou představu o tom, co pro mě krása znamená,“ vysvětluje.
Sama sebe popisuje jako femme – žensky laděnou ženu, která se nebojí rtěnky ani krajky, ale současně se nezbavuje vousů jen proto, že by jí někdo mohl říct, že se to „nehodí“. Podle ní jsou to právě paradoxy, které tvoří člověka autentickým. Její estetika je postavená na harmonii – ne na přizpůsobení se normám.
Krása není univerzální
Bethanyin příběh zaujme možná proto, že v sobě spojuje něco velmi lidského – potřebu být sám sebou – s něčím, co je pořád ve společnosti tabu. I když vousy u ženy nejsou běžnou součástí ideálu krásy, ona dokazuje, že krása není univerzální. „Dlouho jsem si myslela, že musím vypadat jako někdo jiný. Ale teď vím, že když se ráno probudím a podívám se do zrcadla, vidím někoho, kdo se přijal. A to je ten největší pocit svobody,“ uzavírá.
V době, kdy nás ze všech stran zahlcují dokonalé obrazy z Instagramu, přináší Bethany důležitou připomínku: že svoboda někdy začíná ve chvíli, kdy přestaneme být dokonalí.
