Vombatí trus má tvar pravidelných kostek
Když se řekne Austrálie, vybavíme si klokany, koaly nebo rozlehlé rudé pláně. Ale mezi méně známými, zato velmi zajímavými obyvateli kontinentu najdeme vombaty – podsadité vačnatce s tvarem těla připomínajícím chlupatého pašíka. Jejich chování i způsob života je pozoruhodný, ale jedna věc vyčnívá nad ty ostatní: jejich výkaly, které jsou hranaté.
Vombatí trus má pravidelný tvar malých kostek, každá o velikosti zhruba dvou centimetrů. Vombati je nezanechávají náhodně, ale rozmísťují je po okolí svého teritoria jako pachové značky a lákadla pro potenciální partnery. A právě jejich hranatý tvar zajišťuje, že se kostky neodkutálejí a zůstávají přesně tam, kde je vombat potřebuje.
Hranatý tvar není náhoda, ale výsledek chytré evoluce
Velkou záhadou zůstávalo, jak je vůbec možné, že trus získá tak pravidelný tvar, když vombati nemají hranatá střeva ani čtvercový konečník. Vysvětlení nabídla Patricia Yangová, odbornice na biomechaniku z Georgia Institute of Technology, která se svým týmem provedla detailní analýzu zažívací soustavy těchto zvířat. Výzkumem se zabývala několik let a zásadní průlom přišel při zkoumání střev vombatů, kteří uhynuli při dopravních nehodách.
Vědci zjistili, že k přeměně tvaru dochází až v závěrečném úseku střeva. Právě tam se původně měkká hmota stává pevnou a díky elastickým vlastnostem stěn střeva se vytvaruje do kostek. „Když jsme střeva nafukovali a sledovali jejich reakce na tlak, pochopili jsme, že se jejich tvar mění nerovnoměrně. Tím dochází k formování ostrých hran,“ popsala Yangová. Vombatí tělo tedy funguje jako jakýsi přírodní 3D lis, a to bez nutnosti řezání nebo formy.
Co může vombatí trus naučit průmysl?
Na první pohled by se mohlo zdát, že hranaté bobky jsou kuriozitou bez významu pro lidský svět. Opak je ale pravdou. Vědci se domnívají, že způsob, jakým vombati pracují s tvarem hmoty, může být inspirací pro nové výrobní technologie. Dnes se krychlovité objekty vytvářejí především litím do formy nebo řezáním. Příroda ale ukazuje třetí cestu, kterou je tvarování pomocí tlaku a elasticity materiálu.
Znalost tohoto principu může vést k inovacím v průmyslu i medicíně. Od měkkých robotů až po nové způsoby práce s vnitřními orgány či diagnostikou střevních onemocnění. „Je fascinující, jak nás zvíře, které většina lidí nikdy neviděla naživo, může naučit něco tak praktického,“ dodala Yangová.
Příroda znovu ukazuje, že i zdánlivě podivné jevy mohou mít svůj důmyslný smysl. Hranatý trus vombatů není výstřelkem evoluce, ale promyšleným nástrojem komunikace a přežití. A navíc, jak se ukazuje, i cennou lekcí pro lidské technologie. Vombati tak zůstávají nejen roztomilou kuriozitou australské fauny, ale také zdrojem inspirace, který může jednou ovlivnit svět strojírenství i medicíny.
