Rakovina, návraty a naděje
Nemoci čelil s pověstným klidem a racionálním odstupem. Už v roce 2014 se poprvé pustil do boje s rakovinou mízních uzlin a na čas nad ní zvítězil. Na veřejnosti přesto působil silně a vyrovnaně, nezřídka se objevoval na kulturních akcích i během náročné léčby.
Druhý návrat nemoci v roce 2023 ale znamenal zlom. Kombinace léčby, postupujícího onemocnění a oslabené imunity, kterou ještě zkomplikovala virová infekce, nakonec jeho tělo vyčerpala.
Od tabáku po festivalové červené koberce
Jiří Bartoška byl mužem zásad – ať už šlo o osobní zlozvyky nebo o vedení filmového festivalu. S cigaretami se po letech rozloučil, a stejně pevně stál i za proměnou karlovarského festivalu, který znovu postavil na světovou úroveň. Jeho tvář se stala synonymem filmového léta v Česku a každé jeho vystoupení v sále hotelu Thermal mělo punc výjimečnosti.
Na jevišti debutoval v Brně, ale opravdový věhlas získal až po přestupu do pražských divadel. Filmoví fanoušci si ho zapamatovali jako svérázného hrdinu i charismatického muže, jehož přítomnost dodávala každému záběru jistou noblesu. Jeho postavy často vyzařovaly důstojnost, ať už šlo o historická dramata nebo současné příběhy. Mimo plátno pak Bartoška působil jako muž s pevným postojem a osobitým humorem.
Symbol doby, která už se nevrátí
Smrt Jiřího Bartošky je symbolem konce jedné éry. Jeho hlas, držení těla, styl oblékání i způsob vyjadřování připomínaly generaci, která vyrůstala na hodnotách, jež dnes rychle mizí. Nebyl jen hercem, byl kulturní institucí, která dokázala oslovit celé spektrum publika. V jeho životě se propojovalo umění, vize a nezdolná energie.
Odchod Jiřího Bartošky přichází v době, kdy se česká kultura opět snaží hledat svou tvář. Odešel potichu, doma, v prostředí, které dobře znal a kde mohl být se svými nejbližšími. O jeho poslední dny se staral tým domácí péče, který mu zajišťoval důstojné podmínky i během nejtěžších chvil. Silné bolesti vyžadovaly kontinuální podávání morfia, aby mohl odejít v klidu, bez utrpení.
